Čtrnácté narozeniny

Už před nějakou dobou jsme s Kayou začaly trávit víc času u babičky a dědy. Navíc se blížily naše narozeniny a babička si přála nás tam mít, takže jsme neváhaly a hned v pátek večer už nás tam měli. Nakonec jsme se ani nestihly zastavit na těch Středověkých slavnostech. Babička ale měla hned lepší náladu, když jsme u nich byly, takže nám to vůbec nevadilo. Nechala se přesvědčit, abych aspoň v neděli zašla na farmu a Kaya u nich zůstala. Dostala jsem znova na starost krávy a koně a užívala jsem si to. Celé dva dny. 

V pondělí večer jsem totiž přišla z farmy domů a Kaya mě hned dotáhla do našeho pokoje. Vysoukala ze sebe, že babičce se přitížilo a rozbrečela se. Další dny jsem neměla na farmu ani pomyšlení a s Kayou jsme se od babi ani nehnuly. Povídaly jsme si s ní o Bradavicích, vyprávěla různé historky z dob, kdy tam s dědou chodili. Byla taky v Nebelvíru, takže je hrozně pyšná, že jsme tam skončily i my s Kayou. Děda se všemožně snažil nás všechny tři zabavit a vymýšlel různé hry s kartami. Několikrát se za námi přišla podívat i mamka a večer na naše narozeniny se z práce uvolnil i táta a měli jsme velkou rodinnou večeři. Babička úplně zářila, když nás tam měla všechny (hlavně taťku). Byly to podivný narozeniny, ale moc jsme si to užili. Všichni se tak nějak snaží tvářit, že se nic neděje. Já se snažím nepropuknout v pláč, hlavně když Kaya začne smutnit a ptát se mě, co budeme dělat, až jednou...

Domluvily jsme se s mamkou, že do konce prázdnin s Kayou zůstaneme u babičky. Trochu se bojíme, co s ní udělá náš odjezd do školy. Doufáme, že aspoň časté dopisy ji udrží v dobré náladě. Nessie se tenhle rok asi hodně proletí.

Po tom, co jsme si všichni zvykli na novou situaci v rodině, jsem se vrátila na pár dní na farmu. Tentokrát jsem měla s Yv službu u koz a bylo fajn dělat něco jiného a na chvíli se od toho všeho odpoutat. Zbývá už jen pár dní a pojedeme zase na hrad. Prázdniny hrozně utekly a přes to všechno jsem si je užila a na dlouho mi utkví v paměti. A doufám, že se ještě někdy vrátím na farmu, třeba i s Kayou. Nejvíc jsem ale zvědavá, co si pro nás připraví další školní rok. 

Našli jsme poklad!

Ráno po snídani (a po rozcvičce, samozřejmě) jsme měli ještě trochu času. S Yvonne jsme vyrazily k potoku a vtipkovaly o včerejším výslechu slimáka. Dovolil si totiž utéct! Takže jsme ho u potoka hledaly a narazily na krabičku. Neodolaly jsme a nahlédly dovnitř. Byla tam hádanka a taková divná čísla. Rychle jsme ji vrátily a šly zpátky do tábora.

Chvilku potom jsme se s profesory vydali k jeskyni, která byla označená na mapě Bridgwater (tu jsme našli v jedné z obálek v úterý). Bylo to docela daleko v lese poblíž takové zříceniny. Ta jeskyně byla vážně obrovská a měli jsme tam najít první nápovědu. Nevím, jak to ty lidi udělali, ale než jsem vůbec stihla tu jeskyni projít, krabičku už si tam holky předávaly. Hádanka nám říkala, že máme jít k potoku. Moc dobře jsme s Yv věděly, kde hledat. Snad jsme neochudily ostatní v týmu o hledání (stejně těch krabiček bylo ještě spousta). Další jsme pak našly v kotelně u koupelny, u kolejí, za potokem u starého dubu a u totemu. Ta poslední nás naváděla na tu zříceninu, kolem které jsme šli ráno. 

Hned jsme se tam rozeběhli. Jenže po cestě jsme potkali paní s miminkem. Vypadala chudě a žádala nás o jídlo. A hádejte, kdo to byl. Profesorka Hatfield! Poradila nám, že ta podivná čísla v krabičkách jsou šifra, kterou vyluštíme pomocí toho textu, který jsme včera doplňovaly. Doběhli jsme teda až ke zřícenině a hledali tajné dveře. Vyluštili jsme písmena A, E, T, P, O, R. Potom jsme si sedli společně s profesory a fialovými a dozvěděli se, že písmena mají být v pořadí, v jakém jsme nacházeli krabičky, ale to jsme si nepamatovali, takže jsme je různě přehazovali, dokud profesoři neodsouhlasili, že to máme správně.

Fialoví měli jiná písmena a z těch jsme rychle složili slovo PORTAS, což jsou latinsky dveře. Z našich písmen nakonec vylezlo APERTO, což je prý otevřít. Rozeběhli jsme se ke zdi, kde jsme tušili, že se skrývá poklad a řekli heslo. A vážně tam byl! Objevili jsme tam bedýnku, velkou truhlu a pohár. V bedýnce bylo jídlo a klacíky na opékání, takže jsme si všichni pochutnali na špekáčku. Během jídla jsme podepisovali pohár, který si nechají profesoři za to, jak skvělý výlet nám připravili. A v truhle byl opravdu poklad! Blýskalo se v ní spousta zlatých mincí... čokoládových. Kluci ji pak odnesli do tábora.

A ještě bych zapomněla na důležitou věc. Před tou zdí, za kterou se ukrýval poklad, jsme našli kosti, které určitě patřily tomu Tobiasovi. Yvonne si je vesele odnesla a prý je hodí do mučírny na hradě. Myslím si, že je to pro něj přijatelný osud.

Dneska jsme měli volný den. Mohli jsme si dělat, co nás napadlo, a kdo ve středu nestihl lézt po skále, mohl si to zkusit. Já byla po včerejšku uběhaná a unavená, takže jsem vylezla ze stanu jen na chvíli. Vzala jsem si od Yv něco na památku (konkrétně návod na pletení ponožek, nákres domku a dvě hádanky ze včerejška). Většinu dne jsem si četla a odpočívala. Chvilku mě mrzelo, že si neužíváme někde v lese nebo nejdeme k potoku, ale přišlo mi, že byli unavení všichni. Večer jsem alespoň chvilku poseděla u ohniště a myslela na těch pár skvělých dní, které jsme tu zažili.

Nebelvírsko-mrzimorský výlet

Posledních pár týdnů na farmě bylo náročných. Účast docela opadla a já na sebe na dva týdny vzala dvě služby najednou. Měla jsem zahradu a skleník s Viannou, která se (naštěstí) moc často neobjevovala a já měla klid. Další týden jsem byla (kromě skleníku, opět) u výroby s Pheo a Yvi a byla jsem moc ráda, že jsem ji měla zrovna s nimi. Nevyrobily jsme všechno, protože u zvířat se moc nepracovalo a my v pátek vůbec neměly mléko. Ten den jsme po pracovní době vyrazily všechny tři k Bakerymu na kávu a koláč a hezky jsme si popovídaly. Zvlášť mě těšilo, že jsem zase strávila nějaký čas s Yv, protože se na hradě moc nevídáme.

Po výrobě nás konečně čekal dlouho očekávaný výlet, který je odměnou za výhru školního poháru. Přidal se k nám profesor Hamilton s jezevci a jely i Yv a Eliz ze Zmijozelu, protože jsme si mohli vzít s sebou kamaráda. Celá banda se sešla v pondělí u nádraží a i s pány profesory jsme nasedli do vlaku. Nejeli jsme moc dlouho, minimálně mi to tak nepřipadalo. Dostali jsme svačinu a já se hned vrhla na Caprisonne.

Po příjezdu do tábora jsme si rozdělili stany. Jsem s El a hned vedle nás spí Pheo a Yv, takže to nemáme daleko. Prohlédli jsme si tábor, najedli jsme se a vylosovali si barvu trička, podle kterých jsme rozdělení do dvou týmů. Bohužel nejsem v týmu s Pheo ani El, ale zato jsem s Yv! 

Večer byla schůzka u ohniště, kde nám profesor Perry (nějak ani nevím, kdy přijel) vyprávěl příběh o mudrci a o tom, jak se staral o chlapce Tobiase jako o vlastního a on se mu odměnil kletbou postupného zapomínání. Ten mudrc měl nějaký poklad, který se teď snažíme najít. U ohniště jsem pak zůstala už jen s Yvi a El, zkoumaly jsme ty naše týmová trička a mluvily o tom, jaký byl ten Tobias hajzlík.

Hned druhý den jsme byli vysláni na lov obálek, ve kterých byly schované vytržené stránky. Moc chytří z nich nejsme, protože kromě těch normálnějších (kresby, mapa, milostný dopis) jsou tam i takové, kterým úplně nerozumíme (návod na pletení ponožek je rozhodně nejvtipnější). Po večeři jsem ještě seděla u ohniště s Yv a zkoušely jsme přijít na to, co ty vytržené stránky znamenají, a přidal se k nám i Jay. Dlouho jsem ho neviděla a byl to moc příjemný večer.

Dnešek byl zatím ale úplně nejlepší den! Po snídani jsme s Yv šly zkoumat podložky, které se v kempu objevily. Hrály jsme si, že jsme detektivové a vyslýchaly jsme slimáka, byla to fakt sranda. Potom jsme se všichni sešli u terčů a vyzkoušeli jsme si střílení z luku. Museli jsme nastřílet 20 a více bodů, abychom dostali kartičku. Docela mi to šlo, stačilo mi pět střel. Na kartičce bylo napsané jedno slovo a v tu chvíli jsem ještě vůbec netušila, k čemu nám to bude. Potom jsme se s profesorem Hatfieldem přesunuli k lezecké stěně za ošetřovnou. Už když jsem ji v pondělí viděla, chtěla jsem si to hrozně moc zkusit, takže jsem se přihlásila jako první. Profesor mě dole jistil a já vylezla až nahoru. Nezdá se to, ale byla to teda fuška. Potom mě spustil dolů a lezla Ember. To je pro mě asi zatím nejlepší zážitek! 

Po večeři (byly mimochodem jahodové knedlíky a byla to mňamka) jsme s Yv a Ember seděly u ohniště a doplňovaly slova na kartičkách do textu o tom, jak mudrc vlastně k pokladu přišel. Dnes jsem šla spát dřív než předešlé dny, protože jsem po tom lezení pěkně rozlámaná. Už teď se těším, co si na nás připravili na zítra, protože už bychom měli najít ten poklad! 

Myslím si, že kromě všech těch skvělých zážitků budu po tomto výletu nejvíc vděčná za to, kolik času jsem mohla strávit s Yvonne. Je to skvělá kamarádka. Trochu mi chybí Pheo a El, ale my si to ve škole vynahradíme.

Pracovní prázdniny

Od minulého zápisu se vůbec nic nezměnilo. Teda až na služby, samozřejmě. Po práci u krav a koní mě měl čekat sklad s Nathanem. Moc nadšená jsem z toho nebyla, radši pracuju venku. Když jste zašití ve skladě, taky nenarazíte na moc lidí a je tam docela nuda. Mohla jsem si tu práci ale vyzkoušet ještě ten týden, kdy jsem měla předešlou službu. Jen náhodou jsem zjistila, že Nathan v sobotu nepřijde. Když už mě sklad stejně čekal, s ochotou jsem to vzala na sebe. Naštěstí mi Yvi pomohla připravit mléko a v sobotu jsme s ostatníma holkama využily sílu koní a přepravky odvezly na povozech. 

Někdo by práci ve skladu mohl brát jako výhodu, protože vlastně nemusíte skoro nic dělat. Mně na tom nevyhovovalo, že jsem musela přemýšlet, jak se zabavit, a hlavně mě ta pořádná práce čekala až v pátek a sobotu. Možná proto jsem začala dělat pořádek ve skladu už ve čtvrtek. Nathan alespoň přelil mléko, ale jinak jsem všechno zvládla sama a v sobotu po odnošení přepravek jsem zapadla do postele a už nevylezla. 

Služba tenhle týden je mnohem příjemnější. Nemusím se starat o nic moc náročného. Mám sad, takže mé dny teď obnášejí práci na čerstvém vzduchu a hlavně dobrou svačinu. Jen je teda nevýhoda, že čím víc toho sním, tím víc toho musím trhat. Docela se ale divím, jak mi to jde od ruky. S takovou nebudu mít na konci týdne už co dělat. 

Práce na farmě vynáší docela dost peněz, takže jsem trochu rozšířila šatník. Utratila jsem za oblečení týdenní výplatu, takže bych se možná měla trochu krotit, aby mi něco zbylo na Vánoce a do Prasinek. Ale rodiče jsou celkem spokojení, že si vydělávám sama na to, co si chci koupit. Jen mi při každé návštěvě vyčítají, že bych měla chodit domů častěji. S tím mají pravdu, protože se poslední dobou chovají, jako by nám něco tajili a já bych ráda zjistila, co to je.

Klidné léto

Celý minulý týden nám zůstala služba u prasat, králíků a slepic. Jay se ale vůbec neobjevil, takže jsem obstarávala králíky i prasata. Naštěstí to nebylo až tak náročný a dalo se to zvládat. Tenhle týden jsem s Ember u krav a koní. Práce je to skoro stejná, jen musíme taky dojit krávy. Všichni už jsme si na chod farmy zvykli a je to tu docela pohodička. Je skvělý vypnout a nemuset myslet na učení a kouzla.

Občas se taky večer zastavím doma, což byla mamky podmínka, abych směla strávit léto na farmě. Aspoň díky tomu občas vidím Kayu, která tráví většinu času zavřená v pokoji s Mandragorou. Někdy se ale staví i v Kotli a pokecá s námi. Rozhodla se zažádat si o povolení trénování na Ministerstvu, aby si mohla dodělat zkoušky, tak jsem napnutá, jak to všechno zvládne.

Jsem ale ráda, že jsem si zařídila na léto brigády. Kromě farmy jsem se totiž přihlásila do Black & White, odkud mi dneska přišla první výplata. Na farmě už jsem si vydělala 43 galeonů a to je teprve začátek léta. Konečně budu moct nakupovat pořádný dárky k Vánocům. A Pheo bude mít brzo narozky, takže jsem jí objednala na Příčné dárek a těším se, co na něj řekne. No a samozřejmě, jsem holka, takže určitě mě čekají velké nákupy oblečení.

Zatím nejlepší na tomhle létě jsou ty lenivé večery. Často s někým sedím v kuchyni u čaje nebo venku na zahradě u ohně a povídáme si. S El jsme zkoušely různé chutě čajů a taky jsme si dokázaly uvařit vajíčka. Jeden večer jsme si s Natem opekli buřty a povídali si, to bylo super. A s El a Pheo jsme strávily skvělý večer ve Visánku u rybníku. Holky se i koupaly, ale mně se ten večer vůbec nechtělo, tak jsem jen seděla v písku a užívala si to nicnedělání. Potom jsme tam seděly všechny tři a povídaly si dlouho do noci. Písek teda z bot vyklepávám ještě teď.

Farma Na konci duhy

Po ukončení školního roku jsem padla do postele a okamžitě usnula, takže mě v den odjezdu čekalo rychlé balení. Nešla jsem ani na snídani a rychle snášela své tři kufry po schodech k truhlám. Naposledy jsem se rozhlédla po svém pokoji a po společenské místnosti a vyrazila ke kočárům. Už tam pár lidí čekalo a po pár minutách nás začali pouštět. Cesta do Prasinek byla stejná jako vždycky a já byla ráda, že jsem nestihla snídani, protože by ji ze mě ten kočár asi vyházel. 

Ve vlaku jsem si sedla do kupé, kam za mnou přišli Nathan a Yvi. Už jsem se moc těšila do Londýna, takže jsem byla ráda, že mi cesta rychle utekla. V Kotli nám rozdali pokoje, což letos vypadalo jako nadlidský úkol. Spala jsem tam ale jen jednu noc, protože hned v neděli nás čekala první schůzka na farmě. 

Sešlo se tam opravdu hodně lidí. Čekali jsme u ohniště, než všichni dorazí. Potom se nás ujala Siena, která nám vysvětlila, jak to na farmě chodí a provedla nás. Musím říct, že jsem rozhodně nečekala, že to tam bude vypadat tak krásně. Navíc máme k dispozici kuchyň, kde je narvaná lednice. Nejvíc překvapená jsem ale byla při rozdávání pokojů. Ve druhém patře dostalo jeden pokoj asi osm holek dohromady, takže jsem čekala, že i my zbývající dostaneme nějaký podobný. V prvním patře ale Siena rozdávala pokoje po dvou. A to největší překvapení? Já mám pokoj sama pro sebe! A je vážně pěkný, s výhledem rovnou na výběhy.

Večer jsem se šla ještě sama projít po farmě, abych se trochu zorientovala. Ve skladu jsem našla oblečení, takže jsem si hned nějaké vzala. Po dlouhé době jsem šla brzo spát, abych byla brzo ráno schopná vstávat.

První službu mám s Nat, Ember a Jayem a máme na starost slepice, prasata a králíky. K tomu to ještě máme rozdělené tak, že Nat s Ember mají slepice, já králíky a prasata Jay, ale u těch mu často pomáháme, což mi vůbec nevadí. První týden byl takový seznamovací a občas mi trvalo některé věci najít, ale jinak to bylo úplně bez problému. S El jsme jeden večer zkoušely i vařit, protože nás čeká služba u výroby másla a sýrů. Kromě zvířat a výroby tam ještě je ovocný sad a zahrádka, kde se pěstuje zelenina. To pro mě bude asi nejnáročnější, ale taky se na to těším.

Každou sobotu máme odnosit, co jsme za ten týden nasbírali. Zítra nás to teprve čeká poprvé, tak jsem zvědavá, jak to zvládneme. Na další týden služba zůstává stejná, abychom měli víc času se zorientovat. Mně ale ten týden úplně stačil a vůbec by mi nevadila změna. Jsem zvědavá, co mě čeká jako další.

Mám opravdu radost, že jsem se na farmu přihlásila. Je nás tu hodně, takže si myslím, že v Kotli musí být nuda. Práce mi nevadí, naopak mě to baví, že je to něco úplně jiného než chození na hodiny, učení a kouzlení. Až na pár drobných výjimek tu jsou super lidi. Nejvíc si užívám večery s El a Pheo. Jsem moc ráda, že jsem je potkala.