Posledních pár týdnů na farmě bylo náročných. Účast docela opadla a já na sebe na dva týdny vzala dvě služby najednou. Měla jsem zahradu a skleník s Viannou, která se (naštěstí) moc často neobjevovala a já měla klid. Další týden jsem byla (kromě skleníku, opět) u výroby s Pheo a Yvi a byla jsem moc ráda, že jsem ji měla zrovna s nimi. Nevyrobily jsme všechno, protože u zvířat se moc nepracovalo a my v pátek vůbec neměly mléko. Ten den jsme po pracovní době vyrazily všechny tři k Bakerymu na kávu a koláč a hezky jsme si popovídaly. Zvlášť mě těšilo, že jsem zase strávila nějaký čas s Yv, protože se na hradě moc nevídáme.
Po výrobě nás konečně čekal dlouho očekávaný výlet, který je odměnou za výhru školního poháru. Přidal se k nám profesor Hamilton s jezevci a jely i Yv a Eliz ze Zmijozelu, protože jsme si mohli vzít s sebou kamaráda. Celá banda se sešla v pondělí u nádraží a i s pány profesory jsme nasedli do vlaku. Nejeli jsme moc dlouho, minimálně mi to tak nepřipadalo. Dostali jsme svačinu a já se hned vrhla na Caprisonne.
Po příjezdu do tábora jsme si rozdělili stany. Jsem s El a hned vedle nás spí Pheo a Yv, takže to nemáme daleko. Prohlédli jsme si tábor, najedli jsme se a vylosovali si barvu trička, podle kterých jsme rozdělení do dvou týmů. Bohužel nejsem v týmu s Pheo ani El, ale zato jsem s Yv!
Večer byla schůzka u ohniště, kde nám profesor Perry (nějak ani nevím, kdy přijel) vyprávěl příběh o mudrci a o tom, jak se staral o chlapce Tobiase jako o vlastního a on se mu odměnil kletbou postupného zapomínání. Ten mudrc měl nějaký poklad, který se teď snažíme najít. U ohniště jsem pak zůstala už jen s Yvi a El, zkoumaly jsme ty naše týmová trička a mluvily o tom, jaký byl ten Tobias hajzlík.
Hned druhý den jsme byli vysláni na lov obálek, ve kterých byly schované vytržené stránky. Moc chytří z nich nejsme, protože kromě těch normálnějších (kresby, mapa, milostný dopis) jsou tam i takové, kterým úplně nerozumíme (návod na pletení ponožek je rozhodně nejvtipnější). Po večeři jsem ještě seděla u ohniště s Yv a zkoušely jsme přijít na to, co ty vytržené stránky znamenají, a přidal se k nám i Jay. Dlouho jsem ho neviděla a byl to moc příjemný večer.
Dnešek byl zatím ale úplně nejlepší den! Po snídani jsme s Yv šly zkoumat podložky, které se v kempu objevily. Hrály jsme si, že jsme detektivové a vyslýchaly jsme slimáka, byla to fakt sranda. Potom jsme se všichni sešli u terčů a vyzkoušeli jsme si střílení z luku. Museli jsme nastřílet 20 a více bodů, abychom dostali kartičku. Docela mi to šlo, stačilo mi pět střel. Na kartičce bylo napsané jedno slovo a v tu chvíli jsem ještě vůbec netušila, k čemu nám to bude. Potom jsme se s profesorem Hatfieldem přesunuli k lezecké stěně za ošetřovnou. Už když jsem ji v pondělí viděla, chtěla jsem si to hrozně moc zkusit, takže jsem se přihlásila jako první. Profesor mě dole jistil a já vylezla až nahoru. Nezdá se to, ale byla to teda fuška. Potom mě spustil dolů a lezla Ember. To je pro mě asi zatím nejlepší zážitek!
Po večeři (byly mimochodem jahodové knedlíky a byla to mňamka) jsme s Yv a Ember seděly u ohniště a doplňovaly slova na kartičkách do textu o tom, jak mudrc vlastně k pokladu přišel. Dnes jsem šla spát dřív než předešlé dny, protože jsem po tom lezení pěkně rozlámaná. Už teď se těším, co si na nás připravili na zítra, protože už bychom měli najít ten poklad!
Myslím si, že kromě všech těch skvělých zážitků budu po tomto výletu nejvíc vděčná za to, kolik času jsem mohla strávit s Yvonne. Je to skvělá kamarádka. Trochu mi chybí Pheo a El, ale my si to ve škole vynahradíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat