Ráno po snídani (a po rozcvičce, samozřejmě) jsme měli ještě trochu času. S Yvonne jsme vyrazily k potoku a vtipkovaly o včerejším výslechu slimáka. Dovolil si totiž utéct! Takže jsme ho u potoka hledaly a narazily na krabičku. Neodolaly jsme a nahlédly dovnitř. Byla tam hádanka a taková divná čísla. Rychle jsme ji vrátily a šly zpátky do tábora.
Chvilku potom jsme se s profesory vydali k jeskyni, která byla označená na mapě Bridgwater (tu jsme našli v jedné z obálek v úterý). Bylo to docela daleko v lese poblíž takové zříceniny. Ta jeskyně byla vážně obrovská a měli jsme tam najít první nápovědu. Nevím, jak to ty lidi udělali, ale než jsem vůbec stihla tu jeskyni projít, krabičku už si tam holky předávaly. Hádanka nám říkala, že máme jít k potoku. Moc dobře jsme s Yv věděly, kde hledat. Snad jsme neochudily ostatní v týmu o hledání (stejně těch krabiček bylo ještě spousta). Další jsme pak našly v kotelně u koupelny, u kolejí, za potokem u starého dubu a u totemu. Ta poslední nás naváděla na tu zříceninu, kolem které jsme šli ráno.
Hned jsme se tam rozeběhli. Jenže po cestě jsme potkali paní s miminkem. Vypadala chudě a žádala nás o jídlo. A hádejte, kdo to byl. Profesorka Hatfield! Poradila nám, že ta podivná čísla v krabičkách jsou šifra, kterou vyluštíme pomocí toho textu, který jsme včera doplňovaly. Doběhli jsme teda až ke zřícenině a hledali tajné dveře. Vyluštili jsme písmena A, E, T, P, O, R. Potom jsme si sedli společně s profesory a fialovými a dozvěděli se, že písmena mají být v pořadí, v jakém jsme nacházeli krabičky, ale to jsme si nepamatovali, takže jsme je různě přehazovali, dokud profesoři neodsouhlasili, že to máme správně.
Fialoví měli jiná písmena a z těch jsme rychle složili slovo PORTAS, což jsou latinsky dveře. Z našich písmen nakonec vylezlo APERTO, což je prý otevřít. Rozeběhli jsme se ke zdi, kde jsme tušili, že se skrývá poklad a řekli heslo. A vážně tam byl! Objevili jsme tam bedýnku, velkou truhlu a pohár. V bedýnce bylo jídlo a klacíky na opékání, takže jsme si všichni pochutnali na špekáčku. Během jídla jsme podepisovali pohár, který si nechají profesoři za to, jak skvělý výlet nám připravili. A v truhle byl opravdu poklad! Blýskalo se v ní spousta zlatých mincí... čokoládových. Kluci ji pak odnesli do tábora.
A ještě bych zapomněla na důležitou věc. Před tou zdí, za kterou se ukrýval poklad, jsme našli kosti, které určitě patřily tomu Tobiasovi. Yvonne si je vesele odnesla a prý je hodí do mučírny na hradě. Myslím si, že je to pro něj přijatelný osud.
Dneska jsme měli volný den. Mohli jsme si dělat, co nás napadlo, a kdo ve středu nestihl lézt po skále, mohl si to zkusit. Já byla po včerejšku uběhaná a unavená, takže jsem vylezla ze stanu jen na chvíli. Vzala jsem si od Yv něco na památku (konkrétně návod na pletení ponožek, nákres domku a dvě hádanky ze včerejška). Většinu dne jsem si četla a odpočívala. Chvilku mě mrzelo, že si neužíváme někde v lese nebo nejdeme k potoku, ale přišlo mi, že byli unavení všichni. Večer jsem alespoň chvilku poseděla u ohniště a myslela na těch pár skvělých dní, které jsme tu zažili.
Žádné komentáře:
Okomentovat