Od minulého zápisu se vůbec nic nezměnilo. Teda až na služby, samozřejmě. Po práci u krav a koní mě měl čekat sklad s Nathanem. Moc nadšená jsem z toho nebyla, radši pracuju venku. Když jste zašití ve skladě, taky nenarazíte na moc lidí a je tam docela nuda. Mohla jsem si tu práci ale vyzkoušet ještě ten týden, kdy jsem měla předešlou službu. Jen náhodou jsem zjistila, že Nathan v sobotu nepřijde. Když už mě sklad stejně čekal, s ochotou jsem to vzala na sebe. Naštěstí mi Yvi pomohla připravit mléko a v sobotu jsme s ostatníma holkama využily sílu koní a přepravky odvezly na povozech.
Někdo by práci ve skladu mohl brát jako výhodu, protože vlastně nemusíte skoro nic dělat. Mně na tom nevyhovovalo, že jsem musela přemýšlet, jak se zabavit, a hlavně mě ta pořádná práce čekala až v pátek a sobotu. Možná proto jsem začala dělat pořádek ve skladu už ve čtvrtek. Nathan alespoň přelil mléko, ale jinak jsem všechno zvládla sama a v sobotu po odnošení přepravek jsem zapadla do postele a už nevylezla.
Služba tenhle týden je mnohem příjemnější. Nemusím se starat o nic moc náročného. Mám sad, takže mé dny teď obnášejí práci na čerstvém vzduchu a hlavně dobrou svačinu. Jen je teda nevýhoda, že čím víc toho sním, tím víc toho musím trhat. Docela se ale divím, jak mi to jde od ruky. S takovou nebudu mít na konci týdne už co dělat.
Práce na farmě vynáší docela dost peněz, takže jsem trochu rozšířila šatník. Utratila jsem za oblečení týdenní výplatu, takže bych se možná měla trochu krotit, aby mi něco zbylo na Vánoce a do Prasinek. Ale rodiče jsou celkem spokojení, že si vydělávám sama na to, co si chci koupit. Jen mi při každé návštěvě vyčítají, že bych měla chodit domů častěji. S tím mají pravdu, protože se poslední dobou chovají, jako by nám něco tajili a já bych ráda zjistila, co to je.
Žádné komentáře:
Okomentovat