Všechno to zase rychle uteklo a už je polovina prázdnin za mnou. Na psaní deníku jsem neměla ani pomyšlení a teď se proklínám, že to musím dopisovat. Tenhle školní rok si ale zaslouží být zmíněn, protože byl pro mě zatím nejlepší na škole.
Po Halloweenu následovaly další soutěže, jako třeba napsat básničku, vyluštit šifru nebo zatancovat na silvestrovské oslavě. V lednu jsme měli postavit stavbu ze sněhu a na konci února se konal kvízový večer v čajovém koutku. Ten jsem si vážně užila. Kromě hlasování o nejlepší básničku a sněhovou stavbu nás jako další čekaly vlastní akce. Měli jsme prostě pro ostatní uspořádat nějakou zábavu na večer. Naše skupina měla akci hned jako první. Nachystali jsme opičí dráhu, skákání v pytlích a střelbu lukem. Na konci jsme vyhlásili vítěze a rozdali odměny. Skupina Finových fazolek si připravila soutěž Co na to Bradavice. Hráli jsme proti sobě v tříčlenných týmech a hledali jsme nejčastější odpovědi na jejich otázky. Další večer nás čekal kabaret týmu Awesome Blossoms. Líbilo se mi, jak to měli nachystané a dokonce si kromě občerstvení připravili i představení. Brzo mě ale přestalo bavit tam sedět a šla jsem trénovat kouzla. Poslední akce byla pořádaná Dračí armádou. Běhali jsme po školních pozemcích, plnili menší úkoly a na úplném konci jsme dostali chladící boxík. Ten se hodí vždycky!
Pořádání naší akce jsem se docela bála, ale nakonec jsem si celý ten týden moc užila. Bohužel to padlo na týden, kdy jsme měli zkoušky NKÚ a nevěděla jsem, kam dřív skočit. Zkoušek jsem psala hodně a chvíli jsem měla pocit, že to nemá konce. Kouzla jsem jako každý rok stihla natrénovat tak tak. Pozitivní ale bylo, že jsem každý večer přišla na jiné myšlenky a mohla se dobře pobavit.
Poslední soutěží, která nás tento rok čekala, bylo dobrodružství na celý víkend před zkouškovým týdnem. Trochu jsem litovala ty, kteří chtěli na poslední chvíli trénovat kouzla. Všichni jsme se sešli ve druhém patře, kde nám vysvětlili pravidla a dostali jsme týmové oblečení. Celé to dobrodružství se odstartovalo tím, že nás portál přenesl někam do lesa. Každý tým se vydal na jinou stranu, takže jsme na ostatní první den nenarazili. Hned pro začátek na nás čekali raraši, u kterých jsme se setkali s neúspěchem. Někteří skončili bez bot a Susan jsem musela odtáhnout z rarašího náletu.
Došli jsme až ke chrámu, u kterého bylo i tábořiště, kde jsme si udělali základnu. Ve chrámu jsme našli akorát recept na nějaký lektvar, který jsme museli uvařit. Přísady jsme v lese nasbírali docela rychle až na jedinou. Trus měsíčníka. Jeho noru jsme objevili docela rychle, ale museli jsme čekat až do noci, než konečně vylezl a něco nám tam nechal. Trus jsme nechali usušit a lektvar jsme stihli uvařit ještě než jsme šli spát.
Hned ráno jsme díky lektvaru vstoupili do podzemních chodeb, které se spletitě táhly až na území ostatních týmů. Bloudili jsme sem a tam, sbírali kamínky, snažili se neumřít. Když už jsem začínala mít pocit, že se blížíme ke konci, našli jsme klíč k truhle, která se měla nacházet v lese. Pár nás teda běželo zase zpátky do lesa a ostatní zůstali ještě v bludišti a hledali další kamínky. Byl už večer, když jsme se sešli u portálu a konečně se vrátili do hradu. Díky bohu na nás čekala sprcha a večeře. Ještě nikdy jsem se na postel netěšila tolik jako ten večer.
Žádné komentáře:
Okomentovat