Na konci páťáku se kromě všech těch soutěží stala ještě jedna zajímavá věc. Začala jsem zase hodně času trávit po večerce venku s ostatními (zlobivý prefekt!). Často jsme hráli naše oblíbené nikdy jsem. Díky tomu jsem poznala mrzimorskou prvačku Nessie. Chudák dostala od Nathana nepříjemný úkol a ještě několik dní se na něj na chodbách mračila. Já zase musela skoro celý týden "chodit" s Tie. To mě ale dost bavilo, až mě i mrzelo, že docela málo vylézala z té jejich nory.
Jednoho takového večera dostal Nate od Amálky úkol, aby pozval na rande někoho, kdo se mu skutečně líbí. Smála jsem se mu a byla jsem zvědavá, kdo to bude. To jsem ještě netušila, že pozve mě a ještě mi dá pusu na tvář. Byla jsem z toho v šoku a nemohla jsem usnout. Začali jsme spolu trávit každý večer. Někdy jsme jen chodili po hradě a hledali studenty mimo koleje, jindy jsme se někam zašili sami a hodiny si povídali. Párkrát jsme i přespali ve spacácích v tajných místnostech. Jednou jsme usnuli dokonce i v křesílkách v prefektské koupelně a druhý den nás pěkně bolelo za krkem. Dali jsme si i několikrát pusu, což mi někdy přišlo trochu zvláštní, protože se známe tak dlouho a stali se z nás dobří přátelé.
Když jsme po sobě cákali vodu v prefektské koupelně nebo spolu o něčem žertovali, pořád víc v nás sílil ten pocit, že jsme opravdu spíš kamarádi. Trochu jsem se začínala bát, že tím vším pokazíme naše přátelství a bude to mezi námi divný. Jednoho večera v Londýně na to přišla řeč a oběma se nám ulevilo, když jsme zjistili, že to oba vidíme stejně. Možná jsou z nás ještě lepší kamarádi než předtím a já jsem moc ráda, že na světě někoho takového mám.
Abych nezapomněla, pár dní před odjezdem ze školy vyšlo druhé číslo našeho školního časopisu. Na to, jak dlouho ho máme, to je teda vážně výkon. Byla jsem proto moc ráda, že se nám do redakce přihlásili dva další lidi. Jedním z nich byla Mary od nás z Nebelvíru, která píše básničky a balady. Bude to skvělé oživení a něco nového. Do dalšího čísla napsala o školních klubech a musím říct, že píše vážně dobře. Druhým novým redaktorem je Leon ze Zmijozelu, který podle mého mínění píše skvěle a jsem zvědavá, co dalšího si od něj přečtu.
Po návratu do Kotle jsem se hned ubytovala a nechala kufry na pokoji, který letos sdílím s Abby z Havraspáru. Aspoň jsem zase poznala někoho nového. Mé kroky ale potom hned směřovaly ke krbu. Po dlouhých měsících na hradě jsem se zase procházela po Godrikově Dole a jako první zamířila k babičce a dědovi. Skoro jsem brečela, když jsem je oba objímala. Dorazila tam i mamka s Kayou, povečeřeli jsme a dlouho si povídali.
Žádné komentáře:
Okomentovat