Během léta jsem neměla vůbec čas otevřít deník. A dost možná jsem neměla ani chuť. Většinu prázdnin jsem totiž strávila u babičky a dědy. Kaya se už loni rozhodla do Bradavic nevracet a denně je navštěvuje. Léto jsme si tak po dlouhé době užili v rodinném kruhu (což mamka po té mojí loňské brigádě na farmě docela uvítala) a já díky tomu měla hned lepší pocit z odjezdu. Loni mě trápilo, že jsem s rodinou strávila tak málo času, než jsem se na deset měsíců vrátila na hrad. Tenhle rok jsem se ale na odjezd i těšila.
Hned ve vlaku jsem po dlouhé době viděla Pheo a Nata. Seděli jsme spolu totiž v prefektské části. Ano, je to tak. Přišel mi z Bradavic dopis s odznakem a příručkou a je ze mě oficiálně prefekt Nebelvíru. Doma byli všichni hrozně nadšení (hlavně babička, která sama do Nebelvíru chodila). Doufám, že mi to půjde a něco hned v prvních týdnech nezvorám.
Po hostině mě hned čekaly první povinnosti coby prefekta. S Pheo jsme odvedly naše nové prváčky na kolej, kde jsme je usadily a představily se. Nedlouho potom dorazily i naše kolejní a ubytovaly je. Zvládla jsem už nabarvit několik plášťů a jednoho vyděšeného lvíčka doprovodit do koupelny. To jsem ještě nevěděla, že to byly ty snazší aspekty mojí nové pozice. Chtěla se mnou mluvit Nat a rozhodně pro mě neměla lehké otázky. Doufám ale, že jsem jí pomohla a hlavně že si to vzala k srdci. Už i tak bylo odjezdů a loučení až až.
O čem teď mluvím? V letošním roce nastala poměrně velká změna. Do hradu se s námi totiž nevrátily Addy a Yvi. Nechci se tu patlat v detailech, ale budou mi obě hrozně moc chybět. Už nikdy nezapomenu na lovení pavoučků s Addy a na její humorné Mudlovské okénko. Kdykoliv budu trénovat kouzla, vzpomenu si na Yvi a naši památnou hlášku. A výslech slimáka, využití našich detektivních schopností na výletě a frkačka budou pro mě přesně ty vzpomínky, které mi vždycky vykouzlí úsměv na tváři. Opravdu doufám, holky, že vás ještě někdy uvidím.
Kromě holek jsme dneska s Pheo při cestě od kočárů zjistily další nemilou věc. Šly jsme kolem kabinetu Hatfieldů a jejich cedulky a truhličky byly pryč?! Potom jsme je neviděli ani na hostině, takže to vypadá na nejhorší - že jsou pryč. Byli to opravdu skvělí kolejní a za těch pár let figurují ve velkém množství mých dobrých vzpomínek.
Po tom dnešním shonu, kdy jsem si stihla vybalit až téměř nad ránem je teď v celém hradu neskutečné ticho. Slyším jen klidně oddechovat spící Pheo a El. Aspoň tyhle dvě tu se mnou nadále jsou. V tomhle roce mě toho čeká hodně, protože pátý ročník samozřejmě znamená NKÚ. A přestože nás pár lidí opustilo, doufám, že si užijeme spoustu těch nezapomenutelných chvil jako v minulých letech.
Žádné komentáře:
Okomentovat