Čtvrtý ročník nezačal vůbec dobře a i to je možná důvod, proč se mi vůbec nechtělo něco z toho dokumentovat. Kaya zůstala v Godrikově dole a na hrad se se mnou letos nevrátila. Nechtěla jsem být na pokoji sama, takže jsme s El přemluvily kolejní, aby nás dali na pokoj k Pheo. Jenže! Kdo ten kolejní je? Hned po příjezdu jsme se dozvěděli, že jím bude Soo. Soo! Větší noční můra nás potkat nemohla. Navíc nám tvrdila, že Hatfieldovi už tu práci dělat nechtěli, což mi přijde jako ta největší blbost na světě.
Ze začátku roku se taky stala hodně smutná věc. Zemřel profesor Hamilton, který s námi ještě nedávno byl na výletě. Učil mě sice jen málo, ale byl to skvělý člověk a hodně mě to mrzí. V jeho učebně se konalo takové rozloučení, kde profesor Perry pronesl pár slov a bylo to všechno tak smutně pěkný.
Celý minulý rok byl taky doprovázen příšerným počasím. Taky se stalo něco s nějakým profesorem, který dělal něco s runami? Nevím, nějak jsem neměla chuť to zkoumat. Jediný, co mě udivovalo bylo, jak nám pořád tvrdili, že hrad je bezpečný, ale kromě zatopení klubu lektvarů vyhoří jedna učebna a sesypou se stropy. Taky jsou prý pěkně zdemolovaný Prasinky. Já většinu času stejně strávila v pokoji. Myslela jsem pořád jen na babičku a Kaya se ani neobtěžovala mi nějak často psát, jak se jim daří.
Samozřejmě jsem začala pozdě nakupovat vánoční dárky a na spoustu lidí jsem zapomněla. Vánoční nálada na mě nedýchla, ani když jsem se probudila zaházená dárkovými krabičkami všech druhů a velikostí. S aktuální situací v rodině jsem ani nepřemýšlela nad tím, co bych si měla přát od rodičů a ti to nejspíš uvítali, protože mi poslali jen nějaký kapesný.
Asi jediný, co jsem si během toho roku užila, byl lektvarový klub, kde jsme vyráběli bouchací kuličky, a sešlost volnočasového klubu, kde jsme hráli schovku a potom jsme vymýšleli střelený příběh. Jsem ráda, že pořád můžeme vídat Hatfieldovi aspoň takhle, když už za námi nemůžou na kolej.
Ke konci roku (vlastně když už probíhaly zkoušky) jsem hodně hrála nikdy jsem s Natem, Addy, Yv, Ember, El, Benjim a ještě asi další hromadou lidí. Nate zadává pěkně zákeřný úkoly, to teda musím říct. Na světě je málo lidí, kteří vás donutí udělat ze sebe naprostýho blbce před prvákem, když mu vlepíte pusu na tvář a utečete. Krom toho musím o prázdninách sepsat článek do Věštce a taky takový nemilý dopis jedné mojí moc "oblíbené" osobě. Ani se mi to sem snad radši nechce psát.
Zkoušky proběhly dost v pohodě. Asi to bylo i tím, že letos nebylo nějak moc složitých kouzel, čímž mi vzniklo i dost času na učení. Neočekávám teda nějak špatný výsledky. Nejvíc jsem se pobavila na zkoušce z přeměn, protože ten den musel Nate díky úkolu z nikdy jsem chodit v sukni! Zdálo se ale, že si to docela užíval.
Letos jsme se domluvili, že si závěrečnou slavnost uděláme sami a sešli jsme se na obvyklém místě, hráli nikdy jsem a pojídali pizzu. Bylo to mnohem lepší, než večer strávený ve Velké síni. Pohár ale překvapivě vyhrál zase Nebelvír. Připadalo mi ale, že se ostatní koleje ani nějak extra nesnažily.
Po příjezdu do Londýna jsem se ubytovala na pokoji s Yv a Addy. Jen mě teda mrzí, že s nimi zatím netrávím moc času. Hned první večer jsem se běžela podívat do Godrikova dolu za rodinou a nějak jsem se tu zasekla. Navíc mamka naznačovala nějaký překvapení, tak jsem zvědavá, co mě ještě tohle léto čeká.
Žádné komentáře:
Okomentovat