Už delší dobu jsme s Elenou promýšlely, jak začít se školním časopisem. Proběhlo i pár schůzek s možnými zájemci. Nakonec jsme ale usoudily, že bude nejlepší zařídit jakýsi konkurz, abychom měly jistotu, že do časopisu budou psát spolehliví lidi. Znalost gramatiky a pravopisu je vítanou výhodou.
Šly jsme spolu teda za profesorem Hatfieldem, abychom mu sdělily svoji představu a zjistily od něj, co musíme udělat pro to, aby časopis mohl od příštího roku začít fungovat. Nacpaly jsme se jim do kabinetu i s tabulí. Vůbec nemám tušení, kde ji Elena splašila, ale dost se hodila. Těsně před večerkou nám ji Hatfield odnesl na kolej. S Elenou jsme fakt rády, že nám s tím tolik pomáhá. Taky jsme ho hned požádaly, aby nám v časopisu dělal dohlížejícího profesora.
Hned druhý den jsme s Elen sepsaly informace o konkurzu na tabuli. Zjistily jsme, že na všechno, co jsme si vymysleli, je dost prťavá, takže jsme se musely omezit na to hlavní. Nejprve budeme chtít, aby nám zájemci napsali nějaký poutavý příběh o čemkoliv, co je napadne.
Byla už skoro večerka, takže jsme si daly sprint ke kabinetu. Profesor tam ale nebyl, takže jsme ty schody zase běžely rychle zpátky. Trochu jsme ve spolce trénovaly kouzla, když se Hatfield objevil. S Elen se ještě bavili o nějaké objednávce a mě napadlo dát profesorovi šek za stipendium, aby mi z banky přinesl peníze. Jak jsem zjistila, byl to hodně dobrý nápad!
Když odcházel, vzal s sebou tu tabuli a slíbil nám, že ji hned ráno dá do Vstupní síně i s truhličkou. Nevím proč, ale je fajn pocit tam tu tabuli vidět. Konečně jsme se v plánování školního časopisu posunuly o krok dál. Mimochodem, pojmenovaly jsme ho Bradavičník. Zní to možná trochu dětinsky, ale hrozně se nám ten název líbí.
První příběh tam přistál celkem brzo. Byl by dobrý, kdyby v něm nebylo tolik pravopisných chyb. Počítám s tím, že budeme muset dělat korekturu, než každé číslo pošleme do tisku, ale zase nechci muset opravovat téměř celý článek. Naštěstí do konce května je ještě spousta času.
Žádné komentáře:
Okomentovat