Oproti tomu, jak byl celý školní rok více méně nudný, během posledních dvou dní se toho stalo strašně moc. Zkoušky jsem díky zápočtu z lektvarů měla hotový už ve středu, takže jsem měla dost času na to zavřít se v redakci a pracovat na časopisu. Když jsme se všichni učili, moc jsme s ním nepohnuli.
To větší drama přišlo až v pátek. Závěrečná hostina probíhala v klidu a pohodě, pohár vyhrál Mrzimor, kterýmu jsem to fakt přála. Jenže když se pak konečně objevilo jídlo, objevili se taky nezvaní hosté, kteří začali všechny tahat za vlasy a brát jim boty. Poslední věc, kterou si na závěr roku představuju, je otrava s rarachy. Od tý loňský adventury je vážně nemám ráda. Profesoři je pochytali do klecí a ředitelka byla fakt naštvaná. Nechtěla jsem si tím ale nechat zkazit večer, protože měla být rozlučka s Pheo. Našla jsem ji na koleji s El a už tam něco chystaly. Jenže než jsem se převlékla z uniformy a vrátila se dolů, byla tam už jen El. Pheo prý někam odtáhla Nat a pár dalších lidí. Byly jsme docela smutný, že nejsme poslední večer s Pheo, tak jsme si vzaly lahev vína a zašily se do redakce. Už bylo po půlnoci, když se najednou v rozhlasu ozvaly hrozný rány a něčí hlas. Hned mě napadlo jediný místo, kde by se studenti mohli dostat k mikrofonu.
Vrátily jsme se na kolej až docela pozdě a potkaly tam Mary, Jaye a Lili. Kromě toho tam byly naházený hnojůvky, což jsem nenechala bez komentáře. Mary pronesla něco o sucharech a že byl ten večer legendární, nebo co. Ani se nedivím, když má potřebu pouštět do školního rozhlasu petardy.
Do rána už jsem nedokázala usnout a pohrávala si s jednou myšlenkou. Když už jsem se konečně rozhodla, co udělám, zase jsem si to rozmyslela. A pak ještě asi pětkrát. Místo na snídani jsem si to ale ráno namířila jinam a udělala to. Mohla jsem si ale ušetřit cestu ke kočárům, protože když jsem tam došla, zavolala si mě Soo do kabinetu. Věděla jsem, že by stejně přišli na to, kdo to udělal, ale přijít tam za nimi nebylo zrovna příjemný.
A tak jsem se po šesti letech v Bradavicích podívala do ředitelny. Celou dobu jsem seděla u zdi na stoličce a dělala, že tam nejsem. Teda kromě té chvíle, kdy se mě na něco zeptali a já musela odpovědět. Mary po mně samozřejmě celou dobu házela znechucené pohledy. Vlak nám už dávno ujel, když nás nechali jít, takže jsme mohli odcestovat letaxem před krb v ředitelně. To bylo celkem fajn.
V Kotli bylo narváno, takže vlak už stihl i dojet do Londýna. Museli jsme v tý ředitelně sedět hrozně dlouho. Nestihla jsem se ani rozkoukat, když na mě Mary vyjela. Prý co z toho mám a proč to dělám. Narozdíl od Jaye ten odznak nenosím jen tak na parádu jako módní doplněk a nebaví mě schytávat posměšky. Nebo snad problémy za to, že neplním svoje povinnosti. Navíc, když něco provedete, měli byste počítat s následky, ne? Tak či tak na sebe nejsem hrdá, ale mám docela radost, že Jay musel ten svůj odznak odevzdat. Aspoň nebudu tu hroznou práci příští rok dělat sama. Myslela jsem si, že se mi po škole bude stýskat, až z ní odejdu. Teď se toho spíš nemůžu dočkat.
Teď ale ta příjemnější část návratu domů. Děda se rozhodl vzít babičku do lázní a stihli jsme se akorát rozloučit, než odjeli. Tentokrát mi ale dovolili si k nám někoho pozvat! Nakonec jsem nabídla Ari, jestli nechce zůstat přes léto se mnou, protože jsme se hodně sblížily. Nepomohla mi jen s časopisem, ale tak nějak celkově. Někdy mi připomíná mě, když jsem byla na hradě teprve první rok. Jsem ráda, že nejsem v tom domě sama.
Konečně jsem taky dostala povolení pozvat si kamarádů víc a udělat posezení venku u bazénu. Budu to tam moct ukázat Nathanovi, El, Pheo a uspořádat klidně velkou oslavu těch mých sedmnáctin. Krom toho přes léto zase pracuju na farmě, kde se mi minule strašně moc líbilo. Hned první týden mě s Natem, Ari a Emb čeká služba ve skladu. Úvod prázdnin byl chaotický, ale zdá se, že to bude jen lepší. Tohle léto si chci vážně užít.
Žádné komentáře:
Okomentovat